Velekněžka je ve své podstatě velmi ženskou a dalo by se říci i velmi intimní kartou. V tarotu zastupuje princip Tušeného, Skrytého. Něčeho, co není na povrchu vidět, ale přesto si to uvědomujeme. Souvisí také s naším chápáním toho, co nás přesahuje, a jak s tím dovedeme zacházet. Bývá ztotožňována také s těhotenstvím a plynoucím časem. Ve výkladu říká, že věci nelze uspěchat. Je jí přiřazen živel vody. Na kartě je tato skutečnost znázorněna modrým rámečkem kolem dokola celé karty. Voda je těžko uchopitelná pouhýma rukama, díváme-li se na hladinu, nevidíme, co je pod ní ani jak hluboko. Voda také neustále mění svůj charakter, je stále v pohybu, a proto je ztotožňována s emocemi a city. Doktrínu čtyř elementů, ze které okultisté 19. století převzali víru, že živly nejsou pouze záležitostí fyzickou, ale mají také svoji duchovní podstatu vytvořil v 15. stol. švédský lékař, chemik, alchymista, astrolog a filozof Philippus Paracelcus (1490-1541) Nutno však podoktnout, že to není jeho vlastní původní myšlenka a už vůbec ne nová. Prakticky všechny staré kultury po celém světě uznávaly stejný princip dávno před před ním, Paracelsus myšlenku pouze obnovil a šířil dál. Od starověku po středověk existovaly jen čtyři živly (Země, Vzduch, Voda a Oheň), pouze okultisté znali ještš pátý - Ducha. Cornelius Agrippa jej nazval Quintessencí, což znamená "pátý element".
Dvojka je číslo protikladu, polarity, alternativy. Dva rozměry jsou absolutně základní pro naše vnímání času a prostoru. Celý vesmír je rozdělen do dvojic: Den a noc, světlo a tma, včera a dnes, vpravo a vlevo, nahoře a dole, vpředu a vzadu, nebe a země, muž a žena… Vše jsou to jevové formy tohoto podvojného principu. Kromě dvojky můžeme na kartě najít ještě trojku, protože Velekněžka je třetí karta v pořadí, počítáno od Blázna. Na kartě se skrývá v podobě rovnoramenného trojúhelníku, jehož odvěsny se sbíhají k hlavě velekněžky.
Hebrejská písmena jsou s tarotovými kartami spjatá od samého počátku; je jich totiž stejně, tj. 22. Písmo původně vycházelo z fénické abecedy podobně jajko řečtina, později však bylo přizpůsobeno aramejským znakům. Písmeno Gimel je v abecedě třetí v pořadí a prvoplánově znamená „velbloud“; hebrejština nezná, resp. nezapisuje samohlásky, gimel se tedy v originále píše jako „g-m-l“, což můžeme číst i jako „gamal“, tzn. „být kompletní, zformovat se“, přesmyčkou pak dostaneme „g-l-m“ – gilem, potažmo Golem, což je i nám známý výraz pro stvoření či spíše bytost obecně.
Runové písmo je původní starogermánská abeceda používaná v oblasti Skandinávie a britských ostrovů mezi roky 150 – 1100 n.l. Velekněžce Hermann Haindl přiřadil runu pro“uruz“. Slovem „Uruz“, příp. „Ur“, staří Germáni označovali velké turovité zvíře, tzv. „pratura“, předchůdce dnešního hovězího dobytka. Druhý význam byl „déšť“, který je vyobrazen i na této kartě.
Astrologicky je karta spojena s Lunou, která vyjadřuje citlivost, vnímavost, představivost, je to zrcadlo, odrážející sluneční světlo a zastupuje duši, instinkty, přírodní rytmy, nevědomí a tajemno.
Jak už jsem se zmínila, Velká arkána tarotu je od počátku spojena s hebrejským písmem. Hebrejská písmena jsou stavebními kameny kabaly. Kabala je druh židovské mystiky. Jejím stěžejním dílem je Sefer Jecira neboli „Kniha stvoření“, pozdně starověký kabalistický spis pocházející z oblasti Blízkého východu. Je jedním z nejstarších spisů týkajících se tohoto tématu a prvním, který začíná operovat s pojmem tzv. „sefirot“ a světů. Autoři spisu jsou neznámí.
Podle Knihy Stvoření jsou sefiroty deseti sférami, které tvoří základ všeho existujícího. Jednotlivé sféry navzájem spojuje 22 cest neboli stezek a všechno dohromady to tvoří systém zvaný Strom života. 22 stezkám je přiřazeno 22 hebrejských pímen a 22 karet Velké arkány. Karta Velekněžka patří ke třetí stezce, která spojuje desátou sefirotu Keter s šestou sefirotou Tiferet.
Ústředním motivem na kartě je ženská postava, před níž se vznáší cosi, co vypadá jako mýdlová bublina a žena/víla jako by tou koulí bez doteku pohybovala pouhým pohybem rukou. Dále je tu velbloud a snová krajina s klikatě se vinoucí řekou rozdvojující se na dvě ramena (opět odkaz k číslu dvě). Všechno to ukazuje k tématu pomíjivosti času. Mýdlová bublina zároveň představuje nevědomí, neboť má podobný charakter – na několik vteřin je uchopitelná běžnými smysly, protože JE VIDĚT. Po té co uplyne její čas, ani dřív ani později, zmizí, zanikne. Podobně i věci a zážitky mohou na zlomek času proniknout z nevědomí do našeho vědomí, ale v okamžiku kdy si uvědomíme, o co jde, vzpomínka, myšlenka či pocit vymizí. Stejný motiv znázorňuje i řeka: tok času a nemožnost jej zastavit. Velbloud je symbolem trpělivosti, věčnosti, nekonečna.
Rubrika: HAINDL TAROT
