Hebrejština přiřadila kartě Blázen Alef, první písmeno hebrejské abecedy. Alef znamená „vůl“ nebo „býk“, zvíře posvátné v mnoha částech světa. Díky svým zahnutým rohům je býk symbolem Měsíce, a proto se stal mužským protějškem ženského měsíčního božstva (viz karty Velekněžka [II] a Vládkyně [III]). Býk představuje aktivní životní energii.
Na rozdíl od všech evropských písmen je Alef vlastně němé, nositel vokálu. Znamená to, že symbolizuje tajemství Ducha, kterého nelze popsat obyčejnými slovy. Písmenem Alef začíná Desatero přikázání, jehož první věta zní: „Já jsem Pán, tvůj Bůh“. „Já jsem“ se hebrejsky řekne „Anokhi“. Když se tedy bůh člověku takto prohlásí, je první písmeno (v hebrejském originálu) němé, čímž je vyjádřeno, že poznání Boha není lidskými slovy popsatelné.
Runa náležející kartě Blázen je wunjo (odpovídá hlásce w), což znamená „slast“, „rozkoš“ nebo „radost“. Blázen je dítě, které se těší ze života. Vidět svět očima Blázna, znamená mít radost z bytí, ze své existence a životní výzvy zdolávat v bezstarostném tanci. Do významů runy lze také zahrnout vytváření silných svazků nebo seskupování lidí do větších společenství. Blázen, Alef, to je němá síla, která sdružuje různé zkušenosti prezentované Velkými Arkány do jednoho celku.
Astrologicky náleží Blázen planetě Uran, planetě nečekaných změn a radosti z překvapení, která provází Blázna, vždy připraveného vrhnout se do neznáma, skrze různé fáze jeho života. Orámování karty má bílou barvu a ukazuje nám, že odpovídajícím elementem je element Vzduchu, element, který povětšinou symbolizuje myšlení, ale lze ho vztáhnout i k Duchu.
Ačkoli karta obsahuje hojnost symbolů a myšlenek, je její výpověď bezprostřední. V popředí vidíme Blázna samotného. Je umístěn částečně mimo bílý rámeček, jako by ještě zcela nevstoupil do světa Velkých Arkán a jejich výzev. Je oblečen do pestrých šatů, zatímco rukáv je celý jen hnědý. Kromě toho je ověšen šesti zvonečky. Za bláznem, kousek nad ním vidíme labuť a ještě dál za ní šest planet na noční obloze.
Mluvíme-li o archetypech, máme obvykle na mysli vyprávění, sny nebo setkání s tajemnými starými muži či zvláštními dětskými postavami. Je-li nějaká myšlenka nebo představa důležitá pro náš všední život, označujeme ji jako archetyp. Archetypy nenacházíme jen v mytologii, potkat je můžeme i v sociálním a kulturním uspořádání společnosti.
V mnoha mýtech a pohádkách přicházíme do styku s obrazem naivního hrdiny, který ač není ani chytrý ani zkušený, přesto nakonec získá srdce princezny nebo najde poklad, a to jen proto, že má čisté srdce a instinktivně ví, co je v dané chvíli správné udělat. V každé společnosti je pro tohoto blázna místo.
Haindlova karta ukazuje Blázna jako středověkého šaška a baviče. Jeho úkolem bylo bavit lidi u dvora, ale zároveň mu patřilo privilegium, kritizovat mocné a říkat jim do očí nepříjemnou pravdu, čehož by se jinak nikdo neodvážil. Jako člověk stojící stranou mohl dvorní šašek pravdu vidět, na rozdíl od ostatních, kteří si to vzhledem ke svému mocenskému postavení nemohli nebo nechtěli dovolit.
V naší době se tento archetyp objevuje v podobě televizního komika či satirika. Zatímco se někteří spoléhají na zavedená klišé a osvědčené efekty, najdou se i jiní, a překvapivě jich není málo, kteří svými postřehy z veřejného života trefně atakují současné mocné a plnohodnotně tento archetyp naplňují.
Dvorní šašek/komik je základním aspektem Blázna. V mnoha kulturách se tento archetyp objevuje ve své stěžejní, snad až energické podobě, a sice jako šaman, jenž porušuje a boří společenská pravidla a konvence. Ve středověké Evropě často dočasně svěřovali vládu nad zkostnatělými společenskými pravidly člověku, který se vyznačoval tímto zvláštním bláznovstvím (a kterého v moderní době nahrazuje Král masopustu) V mnoha amerických kulturách blázen vědomě porušuje ta nejzákladnější společenská pravidla; tančí nahý, při slavnostních ceremoniích dělá vtipy, nosí šaty opačného pohlaví anebo se vyprazdňuje na veřejnosti. Svým groteskním chováním tak lidem připomíná, že všechna společenská pravidla, zvyky, ba i posvátné rituály jsou jen konvence, podobně jako oděv, jímž skrýváme svou nahotu. Pravda zůstává skryta – zvláštní a nepoznatelná. Na kartě Hermanna Haindla je Blázen oblečen do barev, jež severoameričtí indiáni z kmene Lakota považují za posvátné.
Podstata toho, že se Blázen v pohádkách objevuje obvykle jako dítě, spočívá možná v tom, že se s přibývajícím věkem stáváme stále více formálními a nepružnými. V tomto tarotu vidíme na obrázku mladého člověka, jehož oči jsou doširoka rozevřené úžasem, ale přesto bez emocionálního rozechvění, neboť Blázen se dotýká věcí, které zasahují hlouběji než běžné pocity. Mluvíme tu sice o „tom“ bláznovi, postava na obrázku se však nejeví ani jako mužská ani jako ženská. Bláznova nevinnost nás dostává přes toto nejzákladnější dělení a je nám připomínáno, že mužská nebo ženská role jsou jen společenská instituce.
Blázen je jakýmsi heroldem, uvaděčem Velkých arkán. Tradičně reprezentuje dítě, hledajícího na cestě napříč životem, duši, která se inkarnovala do těla. Adekvátně tomu jsou i Velká arkána 21 různými stupni zasvěcení, praktickými i spirituálními. Jako dítě v pohádce kráčí Blázen tarotem od jednoho úkolu k druhému, dokud nedosáhne jednoty, konečného vítězství univerza.
Blázen má číslo nula. Díky tomu stojí před a mimo všechny ostatní karty tarotu. Zároveň je tím vyjádřeno ono intuitivní vnímání, jak jsme ho popsali v postavě šamana, totiž že nejsme ničím z toho, zač se považujeme. Pravdu nelze zredukovat na nějaké konkrétní vysvětlení nebo filosofii. Proto je – NIC. Zatímco ostatní karty velkých arkán mají přisouzené pevné místo od 1 do 21 symbolizující ten který životní stav nebo stupeň, může se Blázen stát prakticky čímkoliv. V současné grafické podobě se číslice nula podobá vejci. Je tím naznačováno, že veškerý život a všechny zkušenosti pocházejí z velkého nepoznatelného Nic. Původně se nula psala jako tečka, což mělo vyjadřovat tutéž myšlenku. V kabalistické tradici začíná stvoření zábleskem světla vycházejícím z Ničeho, jež přesahuje veškeré chápání (viz také karta Slunce). Moderní kosmologie je schopná popsat vývoj vesmíru přes miliardy let zpátky až k Velkému třesku, jenomže – co bylo před tím?!
Blázen symbolizuje instinkt a nevinnost, pocit, že každý si v sobě neseme cosi čistého, co sahá daleko před kulturu, před Já, před naši osobnost. Pokládáme se za individuality s konkrétními podstatnými znaky, které nás mezi ostatními lidmi činí jedinečnými. Blázen nám svým otevřeným výrazem v obličeji připomíná, že všechny tyto vnější znaky jsou universálním zdrojem oné strany myšlení a individuality, která je společná všemu živému.
V pohádkách jsou starší sourozenci vypočítaví a spřádají intriky. Jejich počty jim obvykle nevyjdou, jelikož život nefunguje tak, jak si představují. Blázen neplánuje, neví co to plánování je, a tak může jen reagovat na to, co se mu nabízí.
(překlad úryvku z výkladové příručky Rachel Pollack)
Rubrika: HAINDL TAROT