Brahma - Stvořitel vesmíru
Brahma (brahmá či brahman) je pojem, který má dva významy: první označuje abstraktní prvek božství, jakési prazákladní Bytí, Absolutno, Jsoucno, které prostupuje vším, druhý je pojmenováním pro personifikovanou podobu tohoto konceptu, Brahma-déva nebo-li Brahma-Bůh. Brahma tvoří společně s Višnou a Šivou základní hinduistickou božskou trojici trímúrtí, v níž je Stvořitelem, vládcem světa, otcem bohů i lidí. Višnu a Šiva představují protichůdné síly a Brahma, všeobjímající božstvo, je vyvažuje.
Brahmá bývá nejčastěji zobrazován jako starší vousatý muž se čtyřmi hlavami, čtyřmi obličeji a čtyřma rukama. Toto vzezření má připomínat, že je zdrojem veškeré moudrosti a učennosti. V první ruce drží žezlo, které tvarem připomíná lžíci, což poukazuje na to, že je bohem oběti a touto lžící lije obětované máslo (ghí) do ohně. V další ruce drží nádobu na vodu, která odkazuje na prvotní živel. Ve třetí ruce drží růženec, kterým určuje čas vesmíru. V poslední ruce nejčastěji drží Védy a někdy také lotosový květ. Jeho jízdním zvířetem je labuť nebo husa Hamsa. Jako strážce véd je Brahma bohem moudrosti; bývá také uctíván jako největší ze všech mudrců. Jedním z jeho přízvisek je "Praotec", protože je stvořitelem a pramenem všeho.
Všechny materiální prvky světa a koncepce, které lidem umožňovaly jej pochopit, vytváří bůh Brahma při meditaci. Každý den Brahmova bytí je stvořen svět a každou noc je opět pohlcen. Den i noc Brahmy trvají v přepočtu miliardy let a obsahují čtyři epochy neboli jugy. Začínají zlatým věkem přes stříbrný a bronzový až k dnešní epoše plné rozporů a beznaděje označované jako kalijuga (černý věk).
Podle legendy stvořil Brahma z vlastního těla překrásnou bohyni Šatarúpu. Byla tak rozkošná, že od ní nemohl odtrhnout zrak. Kdykoli ustoupila stranou, aby se vyhnula jeho upřenému pohledu, narostla Brahmovi nová hlava, aby ji mohl stále pozorovat. Když se pokusila uniknout před ním do nebe, narostla Brahmovi ještě hlava pátá; tu mu však Šiva uštípl nehtem za to, že se nad něj Brahma vyvyšoval. Nakonec se Brahmovi podařilo přesvědčit Šatarúpu (Sarasvatí, Sávitrí, Bráhmaní aj.), aby si ho vzala. Odebrali se spolu na sto božských let na skryté místo a na konci tohoto období se narodil první člověk - Manu. Další verze vyprávění o tom, jak a proč Brahma přišel o svou pátou hlavu líčí, že se Brahma jednou opil a pojal nedovolenou žádost po své dceři, která se jmenovala Sándhja a byla Šivovou manželkou. Když za ní Brahma přišel, pochopila jeho chlípné úmysly a uprchla před ním v podobě hbité laně. Ale Brahma se sám proměnil v rychlonohého jelena a vyrazil za ní. Když Šiva viděl, jak Brahma pronásleduje jeho ženu po inkoustově modré obloze, pocítil ve svém nitru palčivou zlobu. Zařval božským hněvem, chopil se luku a toulce a vypustil šíp, který letěl tak rychle a zasáhl tak přesně, že jelenovi jednou ranou srazil hlavu. Zvíře se pak proměnilo opět v Brahmu, už jen se čtyřmi hlavami, a bůh zanechal svého nepatřičného pronásledování a uznal Šivovu nadřazenost.
Jiný mýtus o stvoření světa vypráví, jak se Brahma vylíhl ze zlatého vejce, aby započal stvoření světa. Když vesmírné vědomí bráhman pocítilo touhu stvořit živé bytosti, přimělo nejprve vody, aby existovaly, a potom semínko, aby se na nich vznášelo. Semínko se stalo zlatým vejcem, které zářilo jasností Slunce. Uvnitř tohoto vejce byl ukryt Brahma, známý také jako Nárajána (zrozený z vod), dokud se vejce silou jeho meditací nerozštěpilo a neotevřelo. Když z něj Brahma vystoupil, stvořil z jedné poloviny skořápky nebe a z druhé zemi (podle jiné verze rozdělil sám sebe na dvě osoby - muže a ženu, z nichž započalo lidstvo) a potom začal tvořit zbytek vesmíru. V jednom mýtu pluje Brahma jako nárajána v praoceánu na listu a cucá si palec u nohy - symbol věčnosti.
V následujícím mýtu se pro změnu odráží konkurence mezi vyznavači Višnua a Šivy (na rozdíl od nich Brahma nikdy neměl vlastní kult a pokud ano, zmizel beze stopy překryt kulty druhých dvou božstev). Když Višnu použil svoji tvořivou sílu máju k tomu, že stvořil nesmírnost prvotních vod, ulehl k odpočinku na stohlavého hada Anantu, představujícího věčnost. Když pak Višnu meditoval, vyrazila mu z pupku tvořivá energie v podobě něžného lotosového květu. Ten se kolébal ve vzduchu, rostl výš a výš a v jeho okvětních plátcích byl ukryt Brahma. Z Višnuovy moci pak Brahma vytvořil řád a byl stvořen Vesmír. Toto stvoření se pokaždé opakuje na počátku každého cyklu času. Jednou se Brahma a Šiva dohadovali, kdo má větší moc. Když jejich hádka dosáhla vrcholu, vztyčil se z kosmického oceánu obrovský lingam ověnčený plamenem. Brahma s Višnuem si ho prohlíželi, až lingam náhle praskl a hluboko uvnitř se ukázal Šiva. Podle jiné 
verze se Brahma s Višnuem dohodli, že musejí vypátrat zdroj lingamu. A tak se Brahma proměnil v labuť a tisíc let letěl podél sloupu vzhůru, zatímco Višnu se proměnil v kance, ponořil se do vody a po stejnou dobu plaval podél sloupu dolů. Konec nenašel ani jeden, a tak se vrátili na místo, odkud vyšli. Z nitra ohnivého sloupu se zjevil Šiva a oni si uvědomili, že sloup je ve skutečnosti Šivův lingam, posvátný životodárný falus.
Rubrika: MYTOLOGIE
Zdroje: wikipedie, Mytologie - Ilustrovaný průvodce světovými mýty a legendami (Kol. autorů, Perfekt 2006, Bratislava), Enyklopedie východní mytologie (Rachel Stormová, Rebo 2000, Čestlice)